Stručná historie očkování

Očkování je jedním z nejzásadnějších lidských objevů. Muselo však urazit dlouhou cestu, než se dostalo do stavu, ve kterém ho známe nyní.

Zmínky o prvních pokusech o imunizaci pocházejí z Číny. Zdravým lidem se podávaly strupy z vředů lidí s neštovicemi. Tento způsob imunizace se nazývá variolizace (pojmenováno po viru neštovic). Při variolizaci umíralo mnohem méně lidí než při nakažením běžným způsobem.

Základy moderního očkování položil britský lékař Edward Jenner. Ten v roce 1796 naočkoval osmiletého chlapce Jamese Phippse hnisem z léze na ruce dojičky nakažené kravskými neštovicemi. Za šest týdnů Jenner chlapce vystavil viru pravých neštovic. U chlapce se však neobjevily žádné symptomy. Na základě několika dalších experimentů a historických případů publikoval Jenner svazek v němž tvrdil, že kravské neštovice chrání člověka před nakažením pravými neštovicemi.

Další klíčovou osobou byl francouzský vědec Louis Pasteur. Vyvinul očkování proti drůbeží cholere a anthraxu. Jako první k tomu využil oslabené formy daných nemocí. Vrcholem Pasteurovi kariéry však bylo očkování proti vzteklině. Nejdříve se mu povedlo úspěšně očkovat psy. Jeho prvním lidským pacientem byl devítiletý chlapec, který byl napaden psy nakaženými vzteklinou. Nebylo pochyb o tom, že zemře. Pasteurovi se však chlapce podařilo očkováním zachránit.

Rozvoj metod pěstování virů v laboratořích v polovině 20. století vedl k dalším rychlým objevům. Vzniklo například očkování proti dětské obrně. Vědci se ale zaměřili i na další dětské nemoci. Mimo jiné bylo vyvinuto očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám, což vedlo k výraznému snížení výskytu těchto chorob.  

V současné době se vědci snaží vyvinout vakcíny proti dalším nemocem. Například proti viru HIV. Výzkumníci také pracují na nových typy vakcín, jako jsou třeba DNA vakcíny. V neposlední řadě se pracuje na vývoji alternativních způsobů vakcinace. Místo klasické aplikace očkování injekcí tak bude v blízké budoucnosti možné vakcínu podat třeba prostřednictvím speciální náplasti

Zdroje: